JUDr. Jan Mach, Mgr. Aleš Buriánek, MUDr. Mgr. Dagmar Záleská

Kon­gres České lé­kař­ské ko­mo­ry
k pro­ble­ma­ti­ce trest­ní od­po­věd­nos­ti ve zdra­vot­nic­tví
a no­vé­mu trest­ní­mu zá­ko­ní­ku

(Člá­nek byl uve­řej­něn v ča­so­pi­su TEM­PUS ME­DI­CO­RUM)

Dne 28.1.2010 se v Kon­gre­so­vém sále Ne­moc­ni­ce Na Ho­mol­ce v Praze konal kon­gres České lé­kař­ské ko­mo­ry k pro­ble­ma­ti­ce trest­ní od­po­věd­nos­ti ve zdra­vot­nic­tví a novém trest­ním zá­ko­ní­ku. Kon­gre­su se zú­čast­nil pre­zi­dent České lé­kař­ské ko­mo­ry MUDr. Milan Kubek, ve­dou­cí ka­ted­ry trest­ní­ho práva práv­nic­ké fa­kul­ty Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy v Praze prof. JUDr. Jiří Je­lí­nek, CSc., před­se­da trest­ní­ho se­ná­tu Nej­vyš­ší­ho soudu ČR JUDr. Fran­ti­šek Púry a před­sed­ky­ně Spo­leč­nos­ti me­di­cín­ské­ho práva Mgr. MUDr. Jo­la­na Tě­ši­no­vá. Úvod­ní pří­spěv­ky před­nes­li prof. JUDr. Jiří Je­lí­nek, CSc. JUDr. Fran­ti­šek Púry, Mgr. MUDr. Jo­la­na Tě­ši­no­vá, ře­di­tel práv­ní kan­ce­lá­ře ČLK JUDr. Jan Mach a před­se­da České chi­rur­gic­ké spo­leč­nos­ti prof. MUDr. Mi­roslav Ryska, CSc.

Pří­spěv­ky před­ne­se­né na kon­gre­su JUDr. Fran­tiš­kem Púrym a JUDr. Janem Ma­chem budou k dis­po­zi­ci na webo­vé strán­ce České lé­kař­ské ko­mo­ry. Rov­něž pří­spě­vek prof. JUDr. Ji­ří­ho Je­lín­ka, CSc., který nebyl pře­dán v pí­sem­né po­do­bě, ale byl zvu­ko­vě za­zna­me­nán, bude po ko­rek­tu­ře zve­řej­něn na webo­vé strán­ce České lé­kař­ské ko­mo­ry.

Po­drob­ný člá­nek o novém trest­ním zá­ko­ní­ku byl již v ča­so­pi­su Tem­pus Me­di­co­rum pu­b­li­ko­ván. K sa­mot­né­mu kon­gre­su na toto téma i na téma trest­ní od­po­věd­nos­ti ve zdra­vot­nic­tví je po­tře­ba po­zna­me­nat, že prof. JUDr. Jiří Je­lí­nek, CSc. a JUDr. Jan Mach nový trest­ní zá­ko­ník podro­bi­li kri­ti­ce s tím, že nejde o nový mo­der­ní kodex, který by nově, mo­der­ním způ­so­bem upra­vo­val sys­tém chrá­ně­ných hod­not. Ně­kte­ré změny jsou sice po­zi­tiv­ní, ale nejde o zá­sad­ní změnu opro­ti před­cho­zí­mu trest­ní­mu zá­ko­nu z roku 1961, kdy řada skut­ko­vých pod­stat trest­ných činů byla v pod­sta­tě „opsá­na“ ze staré­ho trest­ní­ho zá­ko­na, ač by mnoh­dy bylo vhod­něj­ší jiné, mo­der­něj­ší po­je­tí a v trest­ním zá­ko­ní­ku bo­hu­žel na­dá­le pře­tr­vá­va­jí zcela ra­rit­ní so­ci­a­lis­tic­ké in­sti­tu­ty, jako je na­pří­klad tzv. vý­ji­meč­ný trest, který v za­hra­ni­čí v po­dob­né formě prak­tic­ky ne­e­xis­tu­je.

Pokud jde o vyšší práv­ní ochra­nu zdra­vot­ní­ků, je třeba ji hod­no­tit po­zi­tiv­ně, jak již bylo v tomto ča­so­pi­su uve­de­no, avšak bo­hu­žel se vzta­hu­je pouze na trest­né činy spácha­né na zdra­vot­ní­ko­vi při vý­ko­nu jeho po­vo­lá­ní, ni­ko­li pro výkon jeho po­vo­lá­ní. To v praxi zna­me­ná, že pokud někdo na­pad­ne lé­ka­ře, či ji­né­ho zdra­vot­ní­ka, pro­to­že plnil své po­vin­nos­ti a k na­pa­de­ní dojde v době, kdy tyto po­vin­nos­ti ne­pl­ní, ne­bu­de uplat­ně­na vyšší ochra­na. Při této práv­ní úpra­vě by tedy vra­žed­né útoky na or­to­pe­da, zu­ba­ře a psy­chi­at­ra, ke kte­rým došlo v mi­nu­los­ti v Praze, byly hod­no­ce­ny ni­ko­li podle zvý­še­né sazby, pro­to­že šlo o útoky pro výkon po­vo­lá­ní a ni­ko­li při vý­ko­nu po­vo­lá­ní. V pří­pa­dě útoku na úřed­ní osobu je však pa­cha­tel po­tres­tán zvý­še­nou saz­bou i když útok spáchá pro výkon po­vo­lá­ní. Stej­né ře­še­ní mělo být zvo­le­no i při trest­ných či­nech spácha­ných na zdra­vot­ní­cích.

Práv­ní ochra­na zdra­vot­ní­ků ne­by­la vy­ře­še­na kom­plex­ně a do­ko­na­le i proto, že pros­tý útok na zdra­vot­ní­ka, který nemá za ná­sle­dek ublí­že­ní na zdra­ví, je na­dá­le pou­hým pře­stup­kem a ni­ko­li trest­ným činem, jako v pří­pa­dě útoku na úřed­ní osobu (dříve ve­řej­né­ho či­ni­te­le).

Dal­ším zá­sad­ním ne­do­stat­kem je sku­teč­nost, že nový trest­ní zá­ko­ník bo­hu­žel na­dá­le vy­chá­zí z dě­le­ní ne­dba­lost­ních trest­ných činů na ta­ko­vé, které ne­by­ly způ­so­be­ny po­ru­še­ním dů­le­ži­té po­vin­nos­ti vy­plý­va­jí­cí z po­vo­lá­ní, za­měst­ná­ní, po­sta­ve­ní, nebo funk­ce a trest­né činy, které jsou spo­je­ny s po­ru­še­ním ta­ko­vé dů­le­ži­té po­vin­nos­ti. Roz­dě­le­ní trest­ných činů podle stup­ně ne­dba­los­ti na pros­tou ne­dba­lost a hru­bou ne­dba­lost, trest­ní zá­ko­ník ne­u­či­nil a pojem hrubá ne­dba­lost po­u­ží­vá v jiné sou­vis­los­ti. To v praxi zna­me­ná, že na­pří­klad pokud ma­ji­tel bo­jo­vé­ho psa za­ne­dbá dozor a bo­jo­vý pes usmr­tí dítě, bude pa­cha­te­li hro­zit pod­stat­ně nižší trest­ní sazba, než pokud lékař za­ne­dbá po­vin­nost po­stu­po­vat lege artis a v dů­sled­ku toho zemře člo­věk (pro ilu­stra­ci v pří­pa­dě za­ne­dbá­ní do­hle­du nad bo­jo­vým psem, který zabil člo­vě­ka, hrozí pa­cha­te­li trest od­ně­tí svo­bo­dy až na tři léta, nebo zákaz čin­nos­ti, v pří­pa­dě po­ru­še­ní po­vin­nos­ti po­stu­po­vat lege artis a v dů­sled­ku toho úmrtí člo­vě­ka, hrozí pa­cha­te­li trest od­ně­tí svo­bo­dy na jeden rok až šest let).

Je sa­mo­zřej­mě prav­dou, že ni­ko­li každé po­ru­še­ní pro­fes­ních po­vin­nos­tí lé­ka­ře, byť by bylo vy­hod­no­ce­no jako po­stup non lege artis, který byl za­vi­něn z ne­dba­los­ti, musí mít nutně cha­rak­ter po­ru­še­ní dů­le­ži­té po­vin­nos­ti, vy­plý­va­jí­cí z po­vo­lá­ní lé­ka­ře. Jus­tič­ní praxe bo­hu­žel až dosud byla a je ta­ko­vá, že skoro ve všech pří­pa­dech trest­ní­ho stí­há­ní lé­ka­řů za usmr­ce­ní či ublí­že­ní na zdra­ví z ne­dba­los­ti, bylo po­u­ži­to vyšší trest­ní sazby a kon­sta­to­vá­no po­ru­še­ní dů­le­ži­té po­vin­nos­ti v obec­né ro­vi­ně, s od­ka­zem na sku­teč­nost, že dů­le­ži­tou po­vin­nos­tí je každá po­vin­nost vy­plý­va­jí­cí z pro­fes­ních po­vin­nos­tí lé­ka­ře. Toto „so­ci­a­lis­tic­ké“ dě­le­ní ne­dba­lost­ních trest­ných činů, by mělo být pře­ko­ná­no a soud by měl mít mož­nost volně po­sou­dit, zda jde o ne­dba­lost hru­bou či „pros­tou“. V ta­ko­vém pří­pa­dě by jistě lec­kdy do­spěl k zá­vě­ru, že vě­do­mé za­ne­dbá­ní do­zo­ru nad bo­jo­vým psem, je mno­hem hruběj­ší ne­dba­los­tí, než ne­vě­do­mé za­ne­dbá­ní ně­kte­rých pro­fes­ních po­vin­nos­tí zdra­vot­ní­ka.

Sou­čás­tí jed­ná­ní kon­gre­su byla i pro­ble­ma­ti­ka pod­mí­nek trest­ní od­po­věd­nos­ti lé­ka­ře v sou­vis­los­ti se za­ne­dbá­ním pro­fes­ních po­vin­nos­tí, trest­ní od­po­věd­nos­ti v pří­pa­dě lé­kař­ské­ho týmu, od­po­věd­nos­ti nad­ří­ze­ných, ve­dou­cích, ma­na­že­rů, ře­di­te­lů, pri­má­řů a vrch­ních sester, jakož i od­po­věd­nos­ti pro­vo­zo­va­te­le ne­stát­ní­ho zdra­vot­nic­ké­ho za­ří­ze­ní a od­bor­né­ho zá­stup­ce.

Z kon­gre­su vy­ply­nu­ly tři zá­sad­ní do­po­ru­če­ní:

1. Do­pl­nit usta­no­ve­ní trest­ní­ho zá­ko­ní­ku, která sta­no­ví po­u­ži­tí vyšší trest­ní sazby při trest­ných či­nech proti zdra­vot­ní­kům, jed­nak o pří­pa­dy, kdy k trest­né­mu činu došlo „pro výkon po­vo­lá­ní zdra­vot­ní­ka“ a dále do­pl­nit skut­ko­vou pod­sta­tu trest­né­ho činu spo­čí­va­jí­cí­ho ve fy­zic­kém na­pa­de­ní zdra­vot­ní­ka při vý­ko­nu pro­fes­ních po­vin­nos­tí ,nebo pro výkon pro­fes­ních po­vin­nos­tí, které by ne­mě­lo být pou­hým pře­stup­kem.

2. Od­stra­nit ne­vhod­né dě­le­ní ne­dba­lost­ních trest­ných činů podle „po­ru­še­ní či ne­po­ru­še­ní dů­le­ži­té po­vin­nos­ti“ a po­ne­chat na soudu, aby zhod­no­til, zda jde či nejde o hru­bou ne­dba­lost.

3. V sou­vis­los­ti s prin­ci­pem ul­ti­ma ratio – tedy sub­si­di­ár­ní úlo­hou trest­ní re­pre­se pouze tam, kde nelze zvo­lit mír­něj­ší po­stup, no­ve­li­zo­vat zákon o České lé­kař­ské ko­mo­ře ve smys­lu ná­vr­hu, který byl Čes­kou lé­kař­skou ko­mo­rou před­lo­žen a schvá­len sjez­dem de­le­gá­tů tak, aby ko­mo­ra měla do­sta­teč­né kom­pe­ten­ce k tomu, aby v ně­kte­rých pří­pa­dech na­hra­di­la trest­ní stí­há­ní lé­ka­ře kár­ným ří­ze­ním na půdě ko­mo­ry aniž by lékař byl kri­mi­na­li­zo­ván.

člá­nek byl zpra­co­ván pro ča­so­pis ČLK Tem­pus me­di­co­rum

JUDr. Jan Mach